O čaji

Znavený, zoufalý,
sedá si, hledá si
s Japonkou v náručí, neručí
za život, za čaj a
za sebe, nezebe
Japonku, čaj a zem
nehledá vášnivě
v obětí čajovny,
jejích her, zvyklostí, vykostí
sebe a Japonku
promění v sépie, nepije
čaj, ale
Japonku na ponku,
na stole s čajem
on taje, my tajem
dech tišíme, tušíme,
svědky jsme starého obřadu čaje.

Temný čas svačiny

Dlouhý a temný čas svačiny duše,
čas kluše skrz město jak vlak,
potom nádraží, červená, lidé a
draci, je podzim, však teplý,
je pro krátká trička.

Je bryčka, je starší než
vlak, který supí a syčí jak
draci, je podzim a prší a
mlha a temno, čas
stojí a čeká, jen bryčka se vleče.

Je čas, aspoň zdá se,
je starší než všechno, je starší než
draci, je podzim i jaro a léto či zima,
jen když duše svačí, tak přestává
letět a zvolní a tak jenom
kluše skrz město jak vlak,
potom nádraží, červená, lidé a
draci, je podzim, však teplý,
jen pro krátká trička