Valilo se okapovou rourou, šplíchalo zpod aut na kalhoty pod deštníky, usazovalo se na podlahách tramvají.
Ticho. Takový to vopravodvý ticho, co se ti zaškrábne v hlavě a celou jí postupně vyplní, i když víš, že to dělá. I když víš, že to tak nechceš. Jenže se poddáš, protože nic jinýho v tu chvilku nedává smysl.
