Dušičky

(je)
Venku je tma, zima a prší.

(čas)
Nikdo nezvedá telefony.

(vzpomínat)
Je čas vzpomínat na naše mrtvé.

Krvavý román

„Je to jasné,“ zakabonil se detektiv, „vepsal do toho listu svou duši.“
Watson nevolí nakrčil nos.

Vždycky se za tebou otočím v davu

Co se stalo s její schránkou?

Aha - zabili ji. Nečekala, že na to přijde tak rychle, ale vlastně si docela jasně vybavuje, jak do ní ta ženská bodala nožem na dopisy. Nebylo to příjemné, ale člověk musí být velkorysý. Třeba pro to měla nějaký závažný důvod...

Krvavý román

„Je to jasné,“ zachmuřil se detektiv, „dle toho psaní na ní visel očima.“
„Jejich absence je tedy vysvětlena.“ zatvářil se spokojeně Watson.

Zpověď neozbrojeného hrdiny

Bít sám sebou bolí.

Krvavý román

„Je to jasné,“ zasmušil se detektiv, „do toho dopisu vložil celé své srdce.“
„Jeho absence v těle je tedy vysvětlena.“ spokojeně se usmál Watson.

Směju se pak ještě celé hodiny

Jsem nejvtipnější pes na světě,
ale můj pán mi nerozumí.
Když mu řeknu vtip,
nesměje se.

Jsou různý divný věci na světě

Tak takhle to vypadá v dopisech! Temno a jen sem tam kousek bílého písmene. Vyskakuje a zase zapadá a mizí. Jako králík, co se snaží dostat přes vysokou trávu. Alespoň že Zajíci se to líbí. Spokojeně spočívá navlečený na ruce a se zaujetím všechno pozoruje. Ale co je teď komu do Zajíce?
Tušit, že to dopadne takhle, jistě by na otevření té obálky ani nepomyslila. Jenže bez adresy jeden nepozná, čí schránka je ta správná.

Co se asi stalo s její schránkou?

https://www.youtube.com/watch?v=QSLAF-zLInA

Tehda i psi se naučili číst

To ty moje psí oči, pane. To já, jak se skrze ně koukám, najednou vidím všechno docela jinak, tak nějak teskně a rozmazaně, jako byste před čočku toho svýho fotoaparátu mezi prsty natáhl zrovna vocumlanej papírek od bomparu. A to ani ty krásný holky pak nejsou jen krásný, ale i smutný. Takový smutně krásný a dalece nedosažitelný, jako Mona Lisa od toho Itala. Jako by byly namalovaný a svět kolem nich stavěl rám. A jídlo mi skrze ty oči taky nešmakuje. Tak raději jen žvýkám a polykám a v mysli bloudím jinam. Co bych taky dělal u žvance, na který nemám chuť a jím ho jenom proti smrti. Ale pane, až já jednou umřu, to budete koukat. To bude teprve smutný! Neříkal jsem vám to už?

To ty moje psí oči, pane. Čím víc se skrz ně koukám, tím víc mi tady chybí Pán.



http://youtu.be/ztetpfgj-cA

Pocítky

"Vyl jsem jednu noc, pak druhou a potom třetí. To ale na mě zase vyletěl můj člověk ve štráfovaném pyžamu a zase mě znectil, že má před sebou ranní a že se kvůli mně ani nevyspí. Tak jsem přestal. Mlčel jsem a vyl jsem jen dovnitř do ledvin, aby to nebylo slyšet."

(F. Nepil, Já Baryk a můj ježek)

Měsíc

Ten měsíc si říkal Oko Prahy. V jednom očním důlku měl posazený golfový míček, namísto druhé bulvy zamontovaný reproduktor. Hrál z něj Novosvětskou a Osudovou a další provařené fláky skutečných mistrů a vznášel se na černé bezhvězdné obloze bez ohledu na aktuální fázi dne.
Až jednou mu někdo ukradl baterie a vytrhl reproduktor z důlku. A pak už byl klid.

Tak ten seznam, žejo.. Taky první část!

Jó, až já umřu, to bude smutný. Lidi budou poplakávat, hlasitě smrkat do kapesníků, přehnaně slinit a vůbec - bude to taková směska dojímavejch a teatrálně patetickejch scén. A do toho, jako král, ale mrtvej, se budu jak na poduškách pod nebesama ve svátečním vyvalovat v rakvi, Ale v takový tý vobyčejný, protože, až já umřu, chci bejt rači rozptýlenej než unuděnej! A kolem mě tam budou stát samý chytrý lidi a posmrkávat a poslouchat I Don't Like Mondays od The Boomtown Rats. Protože pondělky prostě nikdo rád nemá..

Začátek

Tlama se pleteným Zajícem na ruce rozhlížela kolem a její zmatení narůstalo - nic neviděla. Takhle si to nepředstavovala! Bude se muset rozhlédnout sama. Neochotně pohnula svaly a pohnutím otočila hlavou. Okolo byla tma. Tak proto! Rozzářila se a tmu tím zaplašila.

Trik

Koukni se, jak dělám trik,
z ucha tahám krokodýla.
Je to, je to, je to síla
- můj největší majstrštyk!
Černá rázem není černá,
bílá rázem není bílá.
Pošlu na tě krokodýla.
jestli mi nebudeš věrná.

Květinový kvartet

23. listopadu 2013
Znám jednu, které toho má v hlavě tolik, že ani psát nemůže.
Znám jednu, co když se v sobě ztratí, uteče.
Znám jednu a ta poslouchá květiny.