To ty moje psí oči, pane. To já, jak se skrze ně koukám, najednou vidím všechno docela jinak, tak nějak teskně a rozmazaně, jako byste před čočku toho svýho fotoaparátu mezi prsty natáhl zrovna vocumlanej papírek od bomparu. A to ani ty krásný holky pak nejsou jen krásný, ale i smutný. Takový smutně krásný a dalece nedosažitelný, jako Mona Lisa od toho Itala. Jako by byly namalovaný a svět kolem nich stavěl rám. A jídlo mi skrze ty oči taky nešmakuje. Tak raději jen žvýkám a polykám a v mysli bloudím jinam. Co bych taky dělal u žvance, na který nemám chuť a jím ho jenom proti smrti. Ale pane, až já jednou umřu, to budete koukat. To bude teprve smutný! Neříkal jsem vám to už?
To ty moje psí oči, pane. Čím víc se skrz ně koukám, tím víc mi tady chybí Pán.
http://youtu.be/ztetpfgj-cA
To bude teprv smutný, si piš, protože žádný člověk není ostrov... i když se to zpívá v písních, jak je jeden skála a jak je jeden ostrov. I prd.
OdpovědětVymazat